Přesně tak, obávat se každodenního pracovního problému mohou obě strany. Jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Majitel firmy chce, aby podnik lidově řečeno „šlapal“. Nasmlouvané zakázky, termíny, v hlavě sankce za nedodržení domluveného data zákazníkům, fakturace, revize uhrazených plateb, do toho nespolehliví zaměstnanci a byrokracie zvaná jakýkoli úřad. Je toho moc, co musí mít na pozoru každý den ten, co vlastní, rozhoduje a stanovuje jasná pravidla.

Často by chtěl svým podřízeným vyjít vstříc, chtěl by jim dopřát vyšší mzdy, zajistit další firemní benefity, nebýt tak přísný. Někdy to prostě nejde! Vždy platilo, že zaměstnanci by měli vědět, kdo je jejich šéf! Kolegiální přístup může někdy pomoci meritu věci, ale musí mít jasně stanovené hranice, kam lidé pod Vámi nemohou. Pokud si začnete s podřízeným tykat a chodit s ním na tenis, těžko se bude odmítat při žádostech typu zvýšení mzdy. Buďte tolerantní a ohleduplní k lidem, co Vám dnes a denně pomáhají, ale vždy si nechejte pomyslnou zeď a chraňte teritorium za ní.

Jste zaměstnanec?

Každý den slyšíme nářky pracujícího lidu. Jak se mají zle, kolik musejí pravidelně vykonat činností, mzda je taková, že by za ní nikdo ani nepracoval. Možná to tak opravdu je, pak se ovšem vyloženě nabízí otázka, proč to nezměnit? Proč neudělat změnu k lepšímu? Jsme pohodlní, nechce se nám? Myslíme si, že řečmi prolomíme ledy? Ani náhodou, nezmění se vůbec nic! Na druhou stranu někdy mohou být nářky zaměstnanců opodstatněné. Žalostné podmínky finanční i sociální by měli alarmovat samotného majitele, že takhle to dál nepůjde! V dnešní době, kdy panuje doslova hlad po mnoha oborech, je to právě pro zaměstnavatele vztyčený prst! Přijde lepší nabídka z konkurenční společnosti a řada profesionálů rázem zamává. Řešte s lidmi pod sebou problémy, naslouchejte jim a udělejte si objektivní obrázek, zda jsou jejich nářky namístě, či ne.